Představení je vhodné pro děti od 8 do 13ti let a nejen pro ně.
Dokumentární divadlo o dětství v 50. letech. Tři pamětníci zde vyprávějí své skutečné příběhy pomocí loutek, dobových dokumentárních filmů nebo autentického amatérského filmu ze statku ve Smečně natočeného téměř před sedmdesáti lety. Celé představení je rámováno soudobým deníkem jedné z protagonistek. Po představení následuje krátká debata s pamětníky.
Inscenace Fialky a mejdlíčka je dokumentární divadlo s živým vyprávěním, které nás přenese do světa dětí před šedesáti lety, kde voněly cukrové fialky, na jazyku se rozplývala sladká mejdlíčka, ale zároveň nade vším zářila rudá hvězda.
Počátky inscenace Fialky a mejdlíčka se kladou do roku 2015, kdy se Tereza Durdilová, autorka inscenace Fialky a mejdlíčka, při svém působení v divadelním ateliéru pro seniory v divadle Archa setkala s Alenou Laufrovou a Renatou Válovou. Dostaly se tehdy ke vzpomínkám na dětství, které obě prožily v padesátých a šedesátých letech. Terezu nadchla nejen bezprostřednost jejich vzpomínek, ale i kontrasty v nich obsažené. Jedna byla dcerou kulaka, kterému zabavili celý statek, druhá měla otce přesvědčeného komunistu působícího na ministerstvu zahraničí.
Skvostným dobovým dokumentem je ilustrovaný deník Aleny Laufrové popisující nejen školní dobrodružství, který celé představení provází. Mezi unikátními materiály, s kterými se diváci v inscenaci setkají, je také film natočený strýcem Renaty Válové mezi lety 1946 – 53, který zde má svoji premiéru. Diváci tedy mohou vedle sebe uvidět děvčátko Renušku a babičku Renatu po šedesáti letech. K vypravěčkám se posléze přidal ještě Jindřich Synek, který pod vlivem uvěznění svého otce v 50.tých letech vnesl do představení vnesl úvahy nad tím, kdo je zrádce a kdo hrdina. V inscenaci Fialky a mejdlíčka se však záměrně nezabýváme pouze historií rodin politických vězňů. Každou rodinu v naší zemi totiž nástup komunismu tak či onak poznamenal. Proto se snažíme, aby náš pohled nebyl zjednodušující a zároveň upozorňoval na mechanismy, které se v dějinách opakují. Inscenace Fialky a mejdlíčka chce napomoci tomu, aby se vzpomínky, i každodenní absurdity všedního dne rozpjatého mezi soukromým životem a oficiální ideologií, dostaly také k dalším generacím.
„Mám děti ve školním věku a každodenně řeším, jak jim vysvětlit dobu, v níž žijeme. Zjišťuji, že bez pochopení a vztahu k minulosti to není možné. Stejně podstatný je pro mne vztah mých dětí a mých rodičů. Vnímám, jak jsou pro sebe důležití, jak si rozumí a staví si navzájem zrcadlo. Mám dojem, že bezprostředním setkáním se děti dozvídají nejvíce, bez protagonistů, kteří by sehrávali cizí příběhy,“ říká Tereza Durdilová. V divadle Archa před několika lety uvedla dokumentární inscenaci Boys and Girls, kde šlo vztahy a spolupráci mezi seniory a dětmi školního věku. I díky této zkušenosti vznikly Fialky a mejdlíčka.
Dalším prostředkem, jak přiblížit dětem každodenní události, je hra s loutkami. Ty jsou vyrobeny po vzoru dřevěných malovaných hraček, s nimiž si děti 50.let běžně hrály. Každý z vypravěčů tu má svoje alter ego, svého kamaráda, máme i soudružku učitelku. S nimi prožijeme První máj, školní brigádu na sběr amerického brouka či pohřeb K. Gottwalda. V představení Fialky a mejdlíčka dostanou slovo ti, kteří padesátá léta skutečně zažili. Ti, kdo tenkrát chodili do školy, stejně jako dnešní děti a přece bylo všechno trochu jinak. Zároveň však pamětníci vzpomínají navzdory všem těžkým okolnostem na dobu svého dětství rádi, což jsme se pokusili vyjádřit i názvem inscenace Fialky a mejdlíčka.
Vypravěči: Alena Laufrová, Renata Válová a Jindřich Synek
Námět, režie, dramaturgie: tvůrčí skupina TisíciHRAn
